Stála jsem, jako opařená. To, co jsem slyšela nemohla být skutečnost, to bylo jistě v mých představách. Snažila jsem se uklidnit, ale vůbec to nešlo, to prostředí kolem, ta strašná atmosféra, měla jsem srdce až v krku.
Podívala jsem se na Rockyho, ale byl snad víc vystrašený než já, mohlo mě napadnout, že mi asi moc nepomůže, byl to strašný strašpytel. Nezbývalo mi nic jiného než se opatrně otočit a podívat se po oné příčíně, která mě tolik vyděsila.
Pomaličku jsem se otočila, ale nic jsem nezahlédla. Pohledem jsem zkontrolovala všechny strany hřbitova, ale opět nic. Trochu jsem sebou zatřepala a řekla si: ,,Holka vzpamatuj se, už šílíš, nic to nebylo.''
Jistě to bylo v mé mysli, vybavila jsem si moment Kevinovi nehody a naříkání o pomoc byl hned tu.
,,Nesmím na to už myslet, nesmím.'' V duchu jsem si vynadala a vydala se i s Rockym konečně domů.
----------------------------------
V bezpečí domova a postele..zahalená rouškou snů..
Ráno
,,Není nic lepšího než šálek horké kávy, která vás postaví na nohy.''
Řekla jsem si jen tak pro sebe a v klidu dál jsem seděla na pohodlné pohovce a přemýšlela nad včerejší příhodou. Stále mi to vrtalo hlavou, bylo to opravdu jen v mé mysli? Nebo tam opravdu někdo potřeboval pomoct? A už jsem měla hlavu zase plnou otázek a starostí.
,,Ach jo'' Povzdechla jsem si. Nepamatuji si, kdy jsem se naposled smála taková jsem už víc, jak půl roku. Vystrašená, vynervovaná… psychicky vyčerpaná a nic mě nenaplňuje, jen hloupá naděje, že se mi Kevin vrátí.
Opět jsem začínala mít pochmurnou náladu.
Venku poletovalo listí a do toho lehce pražily sluneční paprsky, nepřítomně jsem to dění venku pozorovala a dopíjela kávu, která už se změnila ve studený hnus.
,, Crrrrrr….Crrrrrrrrrrrrrrrrr…………Crrrrrrrrrrrrrrr''
Vyřvával telefon na celý dům. Nepřítomně jsem se zvedla z pohovky a šla ten nesmysl utišit.
Neměla jsem náladu s nikým mluvit, proto jsem měla v úmyslu sluchátko vzít a hned položit.
,, Jannis? Jsi tam?'' Ozvalo se ze sluchátka, které jsem měla v úmyslu okamžitě položit, ale onen hlas mi to nedovoloval.
,, Ježiškovej, Jess si to ty??'' S vykulenýma očima jsem zahlásila do sluchátka.
,, Drahá…no konečně si mi to zvedla, už jsem se bála jestli sis nezměnila číslo, nebo se ti něco nestalo.'' Už v klidu dodala žena ve sluchátku.
,, No jsem v pořádku, neměj starosti, no i když v pořádku, jak se to vezme..však ty víš..
No a co ty? Jak se pořád máš? Copak, že voláš?''
,, No Jannisko moje milovaná, ráda bych tě navštívila. Mám pro tebe bezvadnou novinku, ale ráda bych ti ji sdělila osobně, budeš odpoledne doma, kolem 5?''
,, Počkej..ty jako stihneš do 5 hodin dorazit sem do LakeView?''
,, No nech se překvapit, jen buď doma'' dodala tajemně žena.
,, Tak tedy dobře, budu se na tebe těšit, je to už snad celá věčnost. Zatím ahoj Jess'' Rozloučila jsem s dívkou.
,, Ahoj Jannisku.'' s úsměvem se rozloučila i druhá strana a pak už bylo slyšet jen pronikavé pípání.
Bylo na čase shodit ten chlupatý župan a obléknout se do normálního oblečení. Byla skoro 1 hodina a já si uvědomila, že moje zásoby jsou téměř vyčerpány, proto jsem musela vyrazit do města a ztracené zásoby opět obnovit, kor když čekám tak vzácnou návštěvu.
-----------------------------
O pár hodin později
To bych ani nečekala, jak tam venku pěkně fouká..zima se už pomalu, ale jistě hlásí.
Obě narvané tašky s nákupem jsem ztěží donesla do kuchyně abych nákup uložila tam kam patří a mohla se vrhnout do nějaké té přípravy něco dobrého, když má za 2 hodiny dorazit Jess.
Rozhodla jsem se jen pro jednoduchý koláč s ovocem.
---------------
Tak koláč se nám už peče a ještě bych taky mohla trochu pouklidit ať to nevypadá, že tu žiju jak v nějakým chlívku..i když žiju.
Posmutněla jsem.
Aaa za hodinu ji tu máme, začala jsem panikařit a být nesvá, hodně dlouho jsem ji neviděla.
Vůně koláče už se linula celým bytem, dávalo to signál, že bych ho už měla vytáhnout aby se nepřipekl. Koláč jsem vyklepla na ozdobný talíř a pocukrovala ho a už jen zbývalo vyčkat tu půl hodinu než uslyším výrazný zvuk zvonku.
Bylo už po 5 hodině a Jess nikde, koláč začínal slušně stydnout a mně se začínaly hlavou honit myšlenky, jestli si ze mě jen Jess neudělala krutou srandu. Ale proč by to dělala? Taková ona nebyla, možná se jí něco stalo a nebo jen stojí někde v koloně.
Dál jsem nepřítomně seděla v pokoji a dívala se do zdi, bylo skoro 6 hodin a Jess stále nikde. Moje obavy se začínaly stupňovat. To už přeci není možné, něco se muselo stát, začínala jsem panikařit.
Srdce mi opět začínalo bít strachem, kdyby se stalo ještě něco jí, to už bych asi nezvládla, v tom zazvonil zvonek.
Hrozně jsem se lekla, ale rychle jsem vzpamatovala a běžela jsem ke dveřím a moje očekávání se naplnilo, naproti mně stála Jess živá a zdravá, ale nebyla sama, v rukou držela malou, překrásnou holčičku.
,, Kristepane, ty jsi snad hezčí než kdy dřív, to malé prďolátko je tvé? To maminkovství ti prospělo.''
Cítila jsem v očích slzy.
,, Janni, jsem tak šťastná, že tě vidím a mám čest ti představit svou dceru Marianu.''
,,Je nádherná, celá po Alanovi, jen ten nosík je tvůj a….(zamyslela jsem se) Kevina.''
,,Ach Janni.'' Posadila malou na trávníček a vší silou mě objala a já to nezvládla a začala plakat, jako malé bezmocné dítě.
,,Janni neplakej, už bude lépe uvidíš, budu ti na blízku, jak jen to půjde, nejsi v tom sama máš nás všechny.''
S uslzenýma očima jsem na ni pohlédla a vyzvala je, ať jdou dovnitř.
,, Tak se posaďte, dáš si kávu nebo čaj? Upekla jsem pro vás koláček.''
,, No dám si asi jen vodu, děkuji.''
,,Dobře…až se vrátím tak mi to všechno vysvětlíš.''
,,Tak mi můžeš konečně říct, jak si to myslela s tím, že na to nebudu sama.. ty bydlíš dost daleko Jess a nemůžeš tu být semnou, podívej se, máš krásnou dceru a o tu se musíš starat já už to nějak zvládnu.''
,, To vidím, jak to zvládáš. Mluvila jsem s tvojí mámou nedávno, řekla mi, jak ses tudle složila a skončila v nemocnici. To přece takhle nejde už, proto jsem se rozhodla koupit si tady dům, proto jsem se zdržela, byl tam nějaký malý problém, ale už je to vyřešeno.''
Nevěřícně jsem na Jess hleděla a nevěřila vlastní očím ani uším.
,, Ty ses zbláznila, že? Vždyt je to přeci zbytečné.''
,, Tak ty nejsi ráda? Čekala jsem více nadšení.'' Začala se Jess smát.
,, Ne jsem nadšená, ale nechci aby si to dělala kvůli mně, já bych to tu nějak zvládla.''
,, Janni, obě dvě potřebujem společnost, Alan je taky věčně v práci a nemá moc času…byla jsem
na tom dost podobně, jako ty, dlouho dobu jsem se strašně užírala, pak se narodila Mariana a hned se to všechno zlepšilo a cítím, že když si budem na blízku bude to lepší i pro tebe, věř mi.''
,, Jo, máš pravdu, potřebuji společnost a tvoje společnost je to nejlepší, co mě mohlo potkat, jsem ráda, že si se vrátila…vidím v tobě trochu Kevina, máte oba dva stejné oči, aspoň tak je mi Kevin trochu na blízku, díky tobě……..''
Pokračování příště
Žádné komentáře:
Okomentovat