Zalezla jsem zpět do tichého bytu a přemýšlela co budu celý den dělat.
Doma se mi sedět nechtělo, jelikož venku bylo moc krásně a tichost domu byla celkem depresivní a už takhle jsem měla problémy s psychikou a chtěla jsem se tomuto vyvarovat, potřebovala jsem pryč..pryč mezi lidi.
Proto jediná možnost byla zajít se podívat do rušné časti velkoměsta..poohlednout se po něčem pěkném na sebe, co by mi přineslo maličkou radost.. a skočit si na vydatný oběd.
V poklidu jsem se převlékla do něčeho lehčího, upravila si vlasy a mohla jsem vyrazit mezi lidi.
Byla jsem celkem nervózní, jelikož už je to pár týdnu, co jsem nikde nebyla....
po mém psychickém zhroucení jsem musela být v klidu a ničím nerušená...
Ale věděla jsem, že živost a vír velkoměsta mě povzbudí...nesnášela jsem samotu a kvantum lidí mi mohlo pomoci nemyslet na zlé vzpomínky, ale žít přítomností...
Přivolaný taxík přijel vskutku rychle...
,,Prosím odvezte mě do ulice Růžová, děkuji.'' Zahlásila jsem.
Taxikář jen letmě přikývl a už jsme svištěli do víru velkoměsta....
Ano opravdu...lidé tu pobíhali, jak splašení..všude plno zmatku, nervozita...,ale já byla šťastná a klidná...cítila jsem tu život a to bylo hlavní...
Jako první jsem navštívila místní putik s oblečením..potřebovala jsem obměnit šatník a věděla jsem, že tady si určitě něco vyberu, byl to můj velmi oblíbený obchod, přijatelné ceny..milá obsluha...a navíc velmi kvalitní oblečení..
Chtěla jsem si udělat radost...tak jsem pokukovala i po nějakých pěkných večerních, společenských šatech....
o pár hodin později...
Nakupování mě opravdu vyčerpalo a dostala jsem celkem i hlad..proto jsem zavítala do známé restaurace U tří smaragdů.
,,Dobrý den, já bych si dala jen tento lehký zeleninový salát se sýrem a sklenici vody, děkuji.'' Poručila jsem si objednávku
V čekání na salát jsem se zadívala ven na ulici, ta rušnost mě opravdu naplňovala a vykouzlila mi na tváři úsměv...měla jsem velmi pozitivní myšlení a klid na duši...
Ještě ke všemu to pražící slunce, které oslňovalo silnici...mělo to opravdu překrásný efekt...
,,Prosím, váš salát..'' Vyrušil mě hlas číšníka..., poděkovala jsem a vrhla se do jídla...
S utišeností hladu jsem odložila talíř na stranu, zavolala číšníka...zaplatila účet a pomalu jsem se vydala k odchodu, byl už celkem čas vrátit se domů, měla jsem toho za ten den docela dost.
Když jsem vyšla ven měla jsem oči sklopené k zemi, proto jsem si nevšimla osoby, která šla proti mě..srážka byla nevyhnutelná...
Když jsem se vzpamatovala zvedla jsem svůj zrak k o né osobě..., chtěla jsem se omluvit, ale když jsem zahledla ten pronikavý pohled...ach ty oči...to nemohlo být možné...
,, Bože...Kevine..'' vypravila jsem ze sebe v šoku...
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat