V tichosti sedím v
naprosto prázdném domě a poslouchám jen ten ostrý zvuk kapek dopadajících na
střechu.
Uzavřená v myšlenkách
si kladu jen tu a jednu samou otázku: ,,Co jsem sakra udělala špatně?''
Emoce už jsou asi teď
silnější než já sama, proto je nechám volně plynout....
slzy mi stékají po
tvářích, jako velké hrachy, hlava mi třeští a srdce byje, jako o závod..
Tolik nezodpovězených
otázek, tolik nešťastných chvil...tolik bolesti..tolik ztráty..a stejně se z
toho nic neujasní...už nikdy..
A zas zůstanu
sama...zas sama...bez vysvětlení....
,,Prooooč? Proč zase
já? Co dělám špatně?
To jsem snad
prokletá? Proč už nemůžu být jednou šťastná? Proč?''
Zoufale jsem
vykřikovala otázky, které se mi honily v hlavě a chtěly ven...
Psychickým vyčerpáním
jsem se sklátila na zem....a usnula....
Pokračování příště..
Žádné komentáře:
Okomentovat